SARDINIE - KORSIKA 2007

Je pátek třináctého a žena mě veze na letiště do Bratislavy. Před týdnem jsem byl osloven jednou společností, zda bych nepřevzal jejich klienty. Převzít loď na Sardinii, přeplout na Korsiku, nabrat klienty a týden tam s nimi pobejt. Posbíral jsem nějaké informace na serveru www.jachting.info, pro nějaké zkušenosti jsem si zajel do Brna, zajistil si zasílání předpovědi, objednal letenky do Alghera a už to jelo.

Foto z akce

Sardinie – Korsika
13.7.-22.7.2007

Cesta do Alghera a Santa Teresy

Je pátek třináctého a žena mě veze na letiště do Bratislavy. Před týdnem jsem byl osloven jednou společností, zda bych nepřevzal jejich klienty. Převzít loď na Sardinii, přeplout na Korsiku, nabrat klienty a týden tam s nimi pobejt. Posbíral jsem nějaké informace na serveru www.jachting.info , pro nějaké zkušenosti jsem si zajel do Brna, zajistil si zasílání předpovědi, objednal letenky do Alghera a už to jelo.
Kolem 18:00 jsme v Bratislavě, po zorientování se se na letišti si se Zorou dáváme na terase ledovou kávu. Pak check-in a jdu se Zorou zpět na parkoviště. Parkovné je 50SK, nebo 2€. Kontrola na bodné zbraně a bomby proběhla v pořádku, vzlétly jsme přesně načas v 21:50. Boing 737 nízkonákladové společnosti Ryanair našlapaný sedadly od předu dozadu, že se tam člověk tak tak vlezl. Nebyly tam místenky ani občerstvení. Pilot se s námi nemazlil a své manévry prováděl energicky a razantně . Do Frankfurtu jsme doletěli také načas a jak s námi vzlétl, tak s námi i praštil o zem.
Když jsem se ve Frankfurtu trochu rozhlédl vytušil jsem, že toto asi nebude ten "velký" Frakkfurt. Zapnutím GPS před halou jsem zjistil, že jsem že se nacházím ve Frakfurtu Hahn. Koupil jsem si malou láhev Coly za 2€ a v 01:00 jsem se poskládal na plastové lavičce ke spánku. Ve 04:30 se hala naplnila hrozným hlukem cestujících. Zašel jsem se umýt a na kafe s rohlíkem, asi 5€.
Další check-in opět v pořádku, v celním prostoru jsem si ještě koupil Bonaqu a tyčinky, 4€ a kvůli cigaretě jednu kávu, 2€. Dnešní pilot byl trochu ohleduplnější. Chvílemi jsem dřímal, chvílemi jsem pozoroval zemi pod námi. Stihl jsem přechod nad moře i přelet podél západního pobřeží Korsiky. Z vrchu nádherný ostrov, mlha se nad ránem povalovala v hlubokých údolích, pohled na úžinu mezi ostrovy Korsika a Sardinie...
V Algheru jsme přistáli opět načas. Koupil jsem další vodu, 1€, vytáhl sluneční brýle a vydal se hledat avizovaný autobus do Santa Teresa Gallura. Nic jsem nenašel a vrátil se na letiště do informací. Tam jsem byl ujištěn že autobus opravdu jede, své místo kam teprve dojede má asi 50m od haly. Poslal jsem SMSky o přistání ženě, klientovi Jiřímu a styčnému důstojníkovi - Monice.
Ve 13:00 jsem vystoupil v St.Terese a za 10min. jsem byl v maríně.

Přebírka lodi

Zjistil jsem že charterová společnost Capo Testa Yachting otvírá až v 15:00. Obešel jsem celou marínu a podíval se na naši loď. Vypadá krásně a na rozdíl od kanceláře se na ní pilně pracuje. Vrátil jsem se ke kanceláři a protože jsem celou dobu nic moc nejedl, dal jsem si těstoviny se špekem, zeleninový salát a litr vody. 18€. Zní to jednoduše, ale byl to boj. V jídelníčku neměli obrázky a obsluha neuměla česky. To je vrchol!!!
Volal Jiří z Bonifacia, že marína tam je plná a že budeme muset na noc kotvit někde před marinou v zátoce. Moc se mě to nelíbilo, ale co se dá dělat. Už se blíži patnáctá hodina, tak se půjdu podívat ke kanceláři. Siesta se trochu protáhla a otevřeli až po 16:00. Před kanceláří bylo asi pět posádek, družně štěbetajíc francouzsky a italsky. Tak jsem se dopředu moc nehnal. Přišel jsem na řadu v 18:00. Když ale úředník zjistil že neumím fr. ani it., řekl že bude problém vypsat check-in, že musí ještě na poštu a že mám dojít za 1/2 hodiny. Když se vrátil, řekl že mě může udělat až v 19:30 a začal dělat nějaké papíry a pak i nový pár, který si došel pro loď daleko za mnou. Všechno ve mě vřelo. Volal jsem styčnému důstojníku - Monice, jestli by nepomohla s řečí. Ale pán se s ní nebyl schopen anglicky domluvit a nakonec řekl, že za 10min ji někdo anglicky mluvící zavolá. Volal jsem Jiřímu jaká je situace a jestli jsou schopni se trajektem dostat z Bonifacia do St.Teresy.
Pak najednou došel starší pán a velice mile a ochotně se začal prokousávat mou špatnou angličtinou. Prošli jsme všechny formuláře, následně celou loď. Třístranné ujednání jsem měl přeloženo z domu. Vše bylo v pořádku, se vším jsem souhlasil. Loď jsem převzal v 19:30 a měl jsem toho za posledních 40 hodin opravdu dost a sám sebe jsem se ptal, zda mě to je zapotřebí. Zavolal jsem Jiřímu, už stáli před marínou.
Přivítání, přesunutí bagáže, zabydlení se na lodi. Následovalo rozčarování, že ve vlastní maríně musí každý člen posádky platit za sprchu. Žeton za 2€ pustil vodu asi na 5min. Vzápětí jsem usnul jako špalek.

Neděle 15.7.2007

Ráno jsme se domluvili, že vyrazíme na sever, směr Ajaccio a pak se vrátíme do úžiny mezi Korsikou a Sardínií. Vypluli jsme v 11:00. V úžině foukalo kolem 25 uzlů, mírné vlnky, oboje z východu. Nejdříve jsem vytáhl jen 2/3 plachet abych zjistil, jak se bude loď chovat. Po pár minutách jsme vytáhli obě plachty naplno. Rychlost podle GPS pěkných 8-9 uzlů. Vítr trochu pumpoval a i při malém náklonu loď nekontrolovaně přeostřovala. A to opravdu bylo k "mytí paluby" hodně daleko. V půlce kanálu jsem vyvěsil pod pravý sáling zdvořilostní - korsickou vlajku, která byla ve výbavě lodi. Poté co jsme minuli Bonifacio, začal se vítr stáčet z E na SE a mírně slábnout. Na úrovni majáku Dir jsme měli téměř čistý zaďák, cca 15-17 uzlů, vystavili jsme plachty na motýla. Zjišťoval jsem, že Oceanis 393 na zadní a zadoboční kurzy velmi neklidná a těžce se drží v kurzu i při jen mírném zvlnění moře. Autopilot - jinak spolehlivý - nestíhal a většinu této části jsem odkormidloval ručně a chvílemi jsem je měl dost zasukované.
k1.jpg Ve 13:OO jsme minuli Les Moines a zamířili do zátoky Ilots de Raccapina, kde jsme zakotvili v nádherné průzračné vodě na hloubce 5m a dali naši první koupel. Voda měla 23°C a byla opravdu nádherná. Písčité dno, sem tam porostlé trávou. Jen všude kolem nás byly pod vodou nebezpečné kameny. Pak jsme se při kávě dohodli, že na noc poplujeme do maríny Propriano. Dali jsme na četné rady a Ilona zavolala na číslo uvedené v pilotovi. Místo měli a domluvili jsme se že připlujeme kolem 19:00 a ještě se máme před marínou ozvat. Vypluli jsme ze zátoky, plachty opět na motýla, rychlost 4-5 uzlů. Po hodině ale vítr klesl pod 10 uzlů a naše rychlost na 3 knt. To by jsme se nedostali do maríny včas. Nakopnout motor, stáhnout plachty, 2 tis. otáček a už to zase jelo (plulo). Prokličkoval jsem třemi místy plnými podvodních kamenů a přesně v 19:00 jsme stáli před marínou Propriano, umístěnou v 5 mil hluboké zátoce.

V rámci šetření za telefon jsem marínu vyvolal vysílačkou na 9. kanále a předal ji Iloně. Jenomže anglicky mluvící paní z odpoledne už asi byla doma a zbytek obsluhy maríny mluvil jen francouzsky a italsky. Jeden zoufalec se snažil španělsky, ale to stejně jen proto že věděl, že španělsky neumíme. Po 1/2 hodině manévrování před marínou jsem vplul dovnitř a hledal nějaké volné místo. Když jsem k jednomu takovému zamířil, už si nás všimli a rukama nohama nás navedli jinam. A dokonce i mooring nám šel podat. V 19:30 jsme byli bezpečně vyvázáni a napojeni na elektriku.
Ještě jsme chvíli poseděli, popravili lana a Ilona se šla osprchovat. Jenomže zjistila, že místní sprchy mají otvírací dobu. 09,°°-11,°° a 18,°°-20,°°. Tak se s Jirkou osprchovali na lodi a šli se projít do městečka. Já se motal na lodi, kontroloval, upravoval a psal deník. Toto je můj první a na dlouho poslední.
Když se vrátili, dali jsme si Campari a asi už půjdeme spát. Je 23:10

Upluli jsme 42,3 míle.

Pondělí 16.7.2007

Vstáváme až v 10:00 , snídáme a jdeme na správu maríny. Zaplatíme 36,30€, Jiří s Ilonou jdou ještě dokoupit zásoby a já připravuji loď na vyplutí. Připevnit člun, doplnit vodu, odpojit elektriku. Ještě kontroluji vodu v motorovém prostoru, která se nám tam objevuje při motorování. Žádnou závadu jsem nenašel. Když se posádka vrátila, ještě telefonujeme do Ajaccia kvůli nočnímu stání. V obou marínách nám řekli že místa nerezervují a kolem 11:00 vyrážíme. Severní strana zátoky skýtá jednu krásnou pláž za druhou. Po dvou mílích jednu náhodně vybíráme, na pěti metrech dáváme 10m řetězu. Je bezvětří a asi hodinu se koupeme.

k2.jpg Ve 12:00 zvedáme kotvu a vyrážíme. Původně jsem měl v úmyslu vyplout ze zátoky na motor a po nabrání kurzu na NE, v očekávaném větru vytáhnout plachty. Windmetr ale začal ukazovat slušných 15 knt reálného větru zleva, i loď v dohledu plula na plachty, tak jsem vyostřil proti větru a vytáhli jsme je také. Několik minut to šlo. Ale pak se začal točit ze všech stran a to doslova. Soused se snažil do plachet nabrat nějaký vítr, ale my jsme je celkem rychle smotali a k ústí zátoky zamířili na motor. Jen jsem sledoval vějičku, jak se neustále točí dokola. Po vyplutí na volné moře jsem stočil loď k severu a zamířil směrem k dnešnímu cíli, Ajaccio. Vítr se už zdál být stabilní, opět jsme vytáhli plachty. Foukalo nějakých 17 uzlů zezadu, loď plula kolem pěti. Tak to šlo asi sedm mil a vítr zase zvadl. Plachty dolů a na motor jsme obepluli Capo di Muro a vpluli do zátoky Haut-fond di u Vecchiu. Koupání, skvělé ravioly k pozdnímu obědu a jen tak nic nedělání. Pokoušeli jsme se ještě na 19. kanále dovolat do maríny , ale neustále narážíme na neznalost angličtiny.
V 18:00 vyrážíme přes zátoku k Ajacciu. Před marínou Tino Rossi se Ilona znovu marně snaží dovolat správu. Velké množství lodí postávajících před marínou na kotvě nevěstí nic dobrého. Vplouváme dovnitř ještě s dalšími třemi loděmi, vidíme že je beznadějně plná a nikdo si nás nevšímá. Zase i s ostatními vyplouváme ven a my míříme kolem také plné maríny Charles d' Ornano ke konci zátoky, kde je vidět také dost lodí, buď na kotvě, nebo na bójích. Bóje jsou všechny obsazené a na kotvu se mě v tomto neznámém prostředí moc nechce. Navíc zátoka je hodně otevřená. Sice od pevniny, ale fouká 19 knt. Pomaličku kličkujeme mezi loděmi, když tu uvidíme dvě menší bójky, navázané na silném laně. Usoudili jsme, že ty jsou naše a hnali se k nim. Starší pán, kotvící poblíž nám ale vysvětlil, že to je vrš na humry. A pak se stalo něco naprosto nevídaného, nečekaného. Připlul gumák označený správou maríny se dvěma hochy, dokonce trochu mluvící anglicky, dovedli nás k vnějšímu molu, jeden vystoupil na břeh a podal nám mooring a druhý nás z gumáku přivázat přídí k bóji. Paráda!
Jiří s Ilonou se dali do gala a šli s papírama na správu, poté na špacír do města. Já jsem spustil člun a převázal příď, aby lano okem bóje jen procházelo a vrátilo se zpět na loď. Aby se nám ráno lépe vyplouvalo. Pak jsem se už jen tak motal na lodi a brzo šel spát.

Upluto 27,8 mil

Úterý 17.7.2007

Ráno vstávám první, uvařím si kafé, dal jsem si pár sušenek a svou ranní cigaretu. Sousedi zprava už byli pryč, na ostatních lodích čilý ruch. Jiří s Ilonou se vzápětí také probudili a posnídali jsme. Oni se pak vydali na správu maríny a do města. Něco nakoupit a shlédnout posmrtnou masku Napoleona. Já jsem se mezitím udělal na lodi hygienu, vrátil člun na loď, doplnil vodu a pak jsem už jen podřimoval na palubě a netrpělivě čekal, až se vrátí posádka. Vrátili se až po 11:00 hodině, Jiří celý říčný. Odbavení na správě neodpovídalo jeho představám o středoevropském standardu. Přes hodinu trvalo než našli někoho, kdo vybaví papíry, zprovozní tiskárnu a pod. Za stání jsme zaplatili 40,50€.
k3.jpg No, vypluli jsme hodně pozdě, až v 11:20. Zamířil jsem na motor k místní atrakci, shluku ostrovů s majákem Iles Sanguinaires. Uvědomil jsem si že to co tu je atrakcí, vyskytuje se v Chorvatsku na každém kroku. Na desetimetrové hloubce jsme vypustili 30m řetězu a asi hodinu jsme se koupali. Pak jsme už zvedli kotvu a zamířili zpět na jih. Doufal jsem, že alespoň něco foukne a budeme moci plout na plachty. Směr větru jsme měli 30° zprava, ale pouze kolem 5 uzlů. Vytáhl jsem hlavní plachtu a motoruji dolů. Jiří spí v přední kajutě a Ilona vepředu na člunu. Rychlost 6,5 uzle a blížíme se k výběžku Cap Muro s nebezpečnými mělčinami. Kolem 17:30 jsme jsme úspěšně domotorovali do zátoky Bale de la Vena. Celou cestu windmetr ukazoval od nuly do pěti uzlů. Na osmi metrech jsme vypustili 25m řetězu. Pár desítek metrů za zádí trčí z vody nepěkné skály. Dobrý flek nalevo od nás je zabraný, věřím kotvě bruce a předpovědi počasí, kterou mě 2x denně posílá kamarád SMSkami. Koupeme se, poprvé dáváme na člun přívěsný motor a posádka jej trochu provětrá. Z naprostého bezvětří najednou fouká 17-19 knt od moře a já jsem znejistěl. Naštěstí to netrvá dlouho a po pár desítkách minut je zase téměř nula.
Ilona začne připravovat tři pěkné ryby, které koupili ráno v Ajacciu. Je nachystané vychlazené šampáňo a když je jídlo hotové, připíjíme si na naše první kotvení. Ryby byly vynikající! Postupně připlouvají další dvě lodě, jsme tu už čtyři. Neznatelný vánek začne vát od pevniny a všechny nás otočí ve svém směru. V jeden okamžik vidím pod námi naši kotvu. Po večeři si povídáme na palubě a plánujeme dny další. Rozsvěcuji kotevní světlo, dvě lodě nás následují, poslední na to kašle.
Povídáme si asi do 22:00 a jdeme spát. Stále je úplné bezvětří.

Upluli jsme 32,9 mil, bohužel všechno na motor.

Středa 18.7.2007

Probouzím se v 7:30, dokonale vyspaný. Celou noc byl klid a i teď se pohupujeme ve flautě. Vařím si kávu, kouřím cigaretu a píšu deník. Jedna loď nás už opustila a také na obzoru už je živo. Jen to vypadá na další bezvětrný den. Po té co jsem se vykoupal se probouzí i posádka. Nasnídáme se, ještě dáme jednu koupel v průzračné vodě, vytáhneme člun a kolem 10:00 vyplouváme ze zátoky. Chvíli motorujeme, ale když alespoň něco foukne, vytáhneme na výpomoc hlavní plachtu. Posouváme se k jihu rychlostí 5-6knt. Po půl hodině vítr zesiluje na 12-15knt. Vytáhneme genu a vypínám motor. Jsme na úrovni Capo de Roccapina. Nikam nespěcháme a tak dle momentální síly větru se ploužíme rychlostí 2-5knt.
k4.jpg Kolem 13:00 míjíme Capo de Feno a před námi se objevuje Bonifacio. Vítr se stáčí z W na SW, vychyluji se z dosavadního kurzu a mířím přímo pod skály Bonifacia. Vítr zesiluje na 17-19knt a míří přímo proti nám. Startujeme motor, stahujeme plachty a věnujeme se fotografování atraktivní lokality. Po proplutí kolem Bonifacia je před námi Capo Pertusato, které obeplouváme v 14:15 a míříme na východ k ostrovu Ile Piana, cíli dnešní plavby. Po levé straně pozorujeme vysoko na skalách golfový areál, po pravé straně ostrovy Cavallo a Lavezzi. Ostrov Piana je spojený s pevninou písečnou šíjí, nacházející se asi 40 cm pod hladinou. Procesí lidí se brouzdá neustále sem a tam. Nejdříve najíždíme do zátoky z našeho směru, od západu. Je zde neskutečné množství lodí, hlavně motoráků. Nedokáži si představit, že bych mezi nimi zakotvil. Proto Pianu obeplouváme a z východní strany je situace mírně lepší. Přesně v 15:00 pouštíme kotvu.
První co uděláme je, že naskáčeme do vody. Pak spouštíme člun, Jiří s Ilonou se oblékají a míří na břeh. Jednak nemáme pečivo a pak si chtějí na zítřejší den domluvit golf. Jen pro toto místo si vezou až z domu dvě sady golfových holí. Já si vařím kafé, několikrát se koupu a čtu bulvár. Jediné co mě rozčiluje, je celkem dost silný provoz větších lodí, které neustále pendlují kolem nás k místnímu přístavišti Piantarella. Nedá mě to, odkládám bulvár a hledím střídavě do GPS, mapy, pilota a nakonec na malinké žluté bójky, které ve dvou řadách míří od Piantarella do moře. Zajímavé bylo, že jedna ta řada bójek šla přímo přes naši loď. Já tupec! Kotvíme přímo na hranici vybójkované plavební dráhy!!! Je už sedm večer, motoráci se už dávno začaly rozjíždět do svých marín. Vrací se Jiří s Ilonou a vytahují zásoby. Pojíme čerstvé bagety, místní váženou paštiku, párky a olivový salát. Tak ještě 1/2 hodiny počkáme a nenápadně překotvíme o 150m hlouběji do zátoky, až do těsné blízkosti písečné šíje. Hloubka tu je konstantní kolem 2,5 metru, dno pokryté bílým pískem a barva vody splňuje ty nejnáročnější kriteria. Je osm večer a stále je hrozné vedro. Skáču ještě do vody a plavu na písečnou mělčinu. Ráchám se na písečném pobřeží a s povděkem pozoruji úprk posledních motoráků. Kolem deváté je zátoka naprosto prázdná, zůstáváme jenom my a o kus dál jeden katamarán s ruskou vlajkou.
Nasedli jsme do člunu a vydali se na břeh. V místní krčmě Jiří objednává 3x mojito a jedno malé pivo. Stojí ho to 20€. Popíjíme na terase ve velkých dřevěných křeslech a odháníme velké mraky komárů. Pak si ještě dáme něco malého s limetkou, je deset hodin a už je úplná tma. Vracíme se na loď, je úplné bezvětří. Prozíravě zaplé kotevní světlo nás bezpečně naviguje k lodi. Ráno se brzo stává na golf, jde se brzo spát.

Upluto 24 mil.

Čtvrtek 19.7.2007

Dnes mám v podstatě volno. Jiří s Ilonou ráno v 7:30 odjeli na břeh, kde na ně čekalo taxi a odvezlo je do nedalekého golfového areálu. Já jejich odjezd registruji jen mlhavě. Vstávám kolem desáté, tradičně káva, oplatky a cigareta. Všude je ticho a já se kochám pohledem na krásnou a prázdnou zátoku.
k5.jpg Zatím den pomalu plyne, koupání, procházka po ostrově, cigareta, koupání.... Kolem 11:00 začal nájezd. Plachetnice, ale hlavně motoráci všech možných značek a velikostí vzaly zátoku útokem. Kolem dvanácté invaze vrcholí a v zátoce není 20m, aby tam nestála loď. Je téměř bezvětří, každý vypouští řetězu, že se sotva dostane na dno, jsme tu naskládáni jak sardinky.
Kolem 13:00 vyberu něco ze zásob v ledničce a pojím. Pak zase koupel, procházka, cigareta, začínám se nudit. Jediná zábava je pozorovat cvrkot na sousedních lodích. Objevil jsem zajímavou zákonitost. Čím větší motorák, tím hezčí roštěnka se opaluje na přední palubě!
Ve 14:30 se objevuje náš člunek i se splavenou posádkou. Já bych v tomto vedru nešel hrát golf, ani kdybych to uměl a platili mě za to. Ale oni si to pochvalují.
No nic. Poslední koupel a v 15:00 zvedáme kotvu. Prokličkujeme mezi motoráky aby jsme se dostali na volné moře a nabíráme kurz k severnímu okraji ostrova Cavallo. Pohybuji se na hranici nebezpečné zóny kterou mám vyznačenou na GPS, stáčíme se kolem západního pobřeží ostrova k jihu. Každou chvíli do moře vybíhá nějaká podvodní skála. Nechceme tu kotvit, jen se kocháme bizarními tvary skal na pobřeží, které příroda vytvořila. Chtěli by jsme se tu ještě vykoupat a volba padla na zátoku Cala di Palma. Když se ale přiblížíme, nějak mě schází odvaha do ní vplout. Jednak tam nebyla ani jedna loď, což zde je už samo o sobě podezřelé, a mapa GPS s vizuálním pohledem do zátoky plné skal mě odrazují. Plujeme dál. Po 16:00 míjíme marínu Cavallo a má hladina adrenalinu dosahuje horních mezí. Pouštíme se do soustavy skalisek, nad i pod vodních a spoléhám na to že jsou dobře označené v mapách. Snižuji rychlost na minimum a posílám Jirku do předního koše, aby to pohledem jistil. Voda i zde je průzračná a skaliska pod vodou při míjení vidíme vlevo i vpravo. Náš cíl, zátoka Cala di u Ghiuncu je dosažen v 16:15 a spouštíme kotvu do šestimetrové hloubky. 20m řetězu. Asi sto metrů od nás kotví nádherná anglická klasika.
Posádka spouští člun a pluje na břeh, pozdravit majitele ostrova. Je to údajně italská mafie, tak si z dědictví zamlouvám jejich golfové hole. Vykopu se, udělám kávu, plánuji místo dnešní noci a čekám na jejich návrat. Z ostrova je slyšet střelba, tak uvažuji že si půjdu obhlídnout to golfové náčiní. Ale už je vidím se vracet. V 17:40 zvedáme kotvu a vyplouváme. Opět pomocí GPS kličkujeme mezi skálami a míříme k ostrovu Lavezzi. Nahlížíme do několika zátok na východním pobřeží, nakonec obeplouváme krásný maják Lavezzi a kotvíme až v jižní zátoce Gala Giunco. Je tu už asi 12 lodí, je téměř bezvětří. Pozoruji že jsou všichni nakrátko a tak i když tu je 10m hloubka, vypouštíme jen 30m řetězu. Je 18:18 Kotva se nechytá, tak trochu couvám a nechám vypustit ještě 5m. Teď už to vypadá dobře, kotva drží zpětný chod motoru a řetěz je našponovaný. Uvidím, jak to bude vypadat večer, když tak ještě 5m vypustím. Jo, na dně celé zátoky je tráva.
Do jedenácti sedíme v kokpitu, pijeme kolu s rumem a kecáme.

Upluto 8 mil, bohužel opět na motor

Pátek 20.7.2007

Začíná poslední den naší plavby. Budím se kolem 8:00 a Jiří už pracuje v kuchyni. S povděkem přijímám hotovou ranní kávu. Pokračování jako na kopíráku - keksy, cigaretka. Jen to koupání jsem dnes vynechal. Zátoka je nacpaná loděmi k prasknutí a při představě frekvence používání lodních záchodů se mě nějak nechce. Odbudu to sprchou na zádi. V 9:45 posádka odplouvá na člunku k pobřeží a jde si prohlédnout maják. Musí pádlovat, protože včera večer jim už došel benzín.
k6.jpg Když se vrátili, chystáme loď k vyplutí a plánujeme ještě jedno poslední koupání v zátoce Capo Testa na Sardinii. Pofukuje slibný vánek kolem 9 knt, což slibuje že poslední den trochu zaplachtíme....
Bohužel, toto je poslední věta v mém deníku. Na deníky prostě nejsem. Dovolím si alespoň v bodech ukončit toto krátké vyprávění.

- Po přeplutí kanálu na stranu Sardinie (na plachty) a stažení korsické vlajky, jsme zamířili do nádherné zátoky na NW ostrova a nějakou hodinku se zde loučili s krásným prostředím.
- V 15:30 jsme měli natankovanou plnou nádrž a byli jsme vyvázáni na svém místě v maríně.
- Spotřebovali jsme 55l nafty a zaplatili za ni 60€- Upluli jsme celkem 150NM, z toho odhadem 50% na motor
- Předání lodě (check-out) naprosto v pohodě
- v sobotu ráno trajektem do Bonifacia, tři hodiny prohlídka města, pak po vlastní ose do Bastie
- půlnočním trajektem plavba do Livorna, pak opět za volant a večer mě posádka předávala ženě na naší zahradě
- Sportovní význam akce asi nevalný, ale to ani nebylo cílem
- Ve všech ostatních směr akce předčila očekávání. Poznání nové lokality, nové způsoby, fantastické a dosud neviděné scenérie

Vytisknout stránku Vytisknout stránkupublikováno 15. 11. 2013, zobrazeno 3501x, dnes 1x
Hodnocení0.0 (0)

Komentáře (0)

Zatím zde není žádný komentář.
CalmCube2 CMS · Webdesign Michal Škrabálek
RSSVytisknout stránku · Mapa stránek · © 2013 - 2018 Yacht Baharis