APALUCHA Jadran 2004

Kolem 16té hodiny ukazoval windmetr sílu větru 37 uzlů, a loď se v silném náklonu probíjela rozbouřeným mořem. Přišla Bora. Úsměvy posádky postupně tuhly a já začínal tušit, že můj plán, dostat se noční plavbou až k ostrovu Šolta, kde jsme se měli ráno setkat s dalšími loděmi Aleše Morávka, je nereálný. V sedmnáct hodin jsme dosáhli spodní strany ostrova Pašman a v té době jsem měl už náhradní plán. Když jsem posádce oznámil, že nepoplujeme v tomto počasí celou noc, evidentně se jim ulevilo.

Foto z akce

1.den, Sobota

Je sobota, krásný sluneční den a naše posádka s podporou dárkového balení kartonu českého piva již kolem poledne od ochotných zaměstnanců charterové společnosti Mir-Amo přebírá perfektně nachystanou a vyčištěnou loď. Urychleně nakládáme proviant, zběžně se zabydlujeme v kajutách a ve 14 hod. nedočkavě startujeme motor a odrážíme od mola.
Během plavby k výjezdu z maríny vysvětluji posádce, z nichž dosud žádný na moři nebyl, co bude následovat až se dostaneme na volné moře a pochvaluji si čerstvý vítr, který nad námi vane. Když jsme venku, postavím loď proti větru a nechávám vytáhnout plachty. Fouká od pevniny a jelikož máme namířené na jih, tak na pravou stranu. A protože cítím, že vítr je tu značně silnější než v maríně, tak je vytahujeme raději jen na 50%. Naberu kurz do středu Pašmanského kanálu a dívám se po posádce, která se spokojeně usadila v kokpitu. Až na jednoho to jsou staří kamarádi ze skautského, později pionýrského vodáckého oddílu. Mnohokrát jsme spolu sjížděli divoké řeky u nás, na Slovensku i v Rakousku. Všichni jsme zároveň byli i členy horolezeckého oddílu. Ale na moři byli poprvé.
Jak jsme se vzdalovali od břehu a dostávali jsme se z větrného stínu, vítr stále sílil. Loď začala být v poryvech silně návětrná a tak jsme refovali a refovali, až nám zůstalo na kosatce asi metr vytažené plachty a z hlavní plachty asi půl metru. Kolem 16té hodiny ukazoval windmetr sílu větru 37 uzlů, a loď se v silném náklonu probíjela rozbouřeným mořem. Přišla Bora. Úsměvy posádky postupně tuhly a já začínal tušit, že můj plán, dostat se noční plavbou až k ostrovu Šolta, kde jsme se měli ráno setkat s dalšími loděmi Aleše Morávka, je nereálný. V sedmnáct hodin jsme dosáhli spodní strany ostrova Pašman a v té době jsem měl už náhradní plán. Když jsem posádce oznámil, že nepoplujeme v tomto počasí celou noc, evidentně se jim ulevilo. Jakmile jsme vypluli z Pašmanského kanálu, změnil jsem kurz a napříč Murterským mořem jsme zamířili k jižní části ostrova Žirje. Přesto, že jsme zkrátili naši trasu o více jak 1/3, dala nám všem ještě řádně zabrat. Posádka postupně odpadávala do kajut a zase se vracela. Když se setmělo, zapnuli jsme poziční světla, stáhli poslední zbytky plachet a nastartovali motor. Po většinu večera se mnou v kokpitu zůstával jen Jirka, přestože jak se později přiznal, odeznívala u něj chřipka.
Když jsme vpluli do chráněné zátoky Vela Stupnica na již jmenovaném Žirje, kde jsem již několikrát kotvil, vzedmutá hladina se zklidnila a hoši začali vylézat, proč že už to s námi neháže. Tak jsme byli na palubě zase kompletní. Jak jsme se blížili k místu, kde jsem věděl, že jsou bóje, přemýšlel jsem, jak se na ni vyvážeme, když ostatní ani nevěděli, jak vypadá. Navíc, přestože hladina byla úplně klidná, nahoře na stěžni, kde je čidlo windmetru, válo stále kolem dvaceti uzlů. Nakonec jsme se domluvili, pomocí reflektoru našli bóji a zachytli ji na zádi. Rychle provlekli lano spodním okem a ihned uvázali k zadnímu vazáku. Díky silnému větru je ani dva lidé nabyli schopni udržet. No a pak se už jen použilo druhé vyvazovací lano přivázané k přednímu vazáku, zadní se odvázalo, přední dotáhlo a bylo uděláno. Bylo 20,45 hod. Jak já byl rád, že už je tma a nikdo nás při těch manévrech nevidí....
Myslel jsem, že toho mají všichni dost, ale Sancho vytáhl kytaru, někdo podal slivovicu a ještě dlouho jsme békali trampské písničky do ticha opuštěné zátoky.

Upluli jsme 38 mil, naše pozice na kotvišti: 43°38,14'N 15°41´E

2. den, Neděle

Ráno, během snídaně jsem se přes esemesky domluvil s Alešem, že se nebudeme snažit je dohnat a uděláme si vlastní program. Po snídani a ranní hygieně se poklidila loď a protože se nikomu nechtělo do vody, v 9,10 hod. jsme zvedli kotvy a vypluli dál na jih. Předpokládaný dnešní cíl byl ostrov Brač. Jak jsme vyplouvali, už z dálky byla vidět na otevřeném moři bílá pěna hřebenů vln. Bora stále nepolevovala. Windmetr se pohyboval kolem 30ti uzlů a tak jsme plachty opět vytáhli jen na metr hlavní a 1,5 m kosatky.
Vlny byly mírnější, než v sobotu, nebe trochu víc zatažené ale nálada posádky byla lepší. Kluci už byli obeznámeni s chodem lodi, celkem ovládali i názvosloví na palubě a cesta k Brači příjemně ubíhala.
Tak jsme bez zastávek a nějakých problémů překonali 46 mil k Brači a kolem 17,00 hod. jsme vplouvali do klidných vod zátoky Krušica. Opět, přestože hladina byla klidná,se kolem stěžně proháněl vítr 15 -20 uzlů. Také v této zátoce jsem několikrát byl a tak jsem najisto zamířil k ponorkovému silu v pravé zadní části. Na pravé straně vjezdu do sila už byla vyvázána Sun Odyssey pod francouzkou vlajkou, ale s českou posádkou. Na levé, volné straně jsem si všiml, že maskovací zařízení je silným větrem vytočeno až nad hladinu a tak jsem přerušil přistávací manévr a udělal otočku. Posádka Sun Odyssey pochopila a jeden člověk velmi ochotně přeplul na spuštěném člunu na druhou stranu a maskování vytočil na břeh. Pak už jsme bez větších problémů přistáli levobokem a vyvázali se. Čas: 17,05 hod. Ještě jsme poděkovali sousedů za pomoc a prohodili pár slov. Sancho s Pavlem, naši výborní lodní kuchaři, se mezitím už pustili do vydatné večeře. Večer se ještě myslím zazpívalo s doprovodem Sanchovy kytary (on měl kumulovanou funkci kuchař-hudebník) a šli jsme spát.

Upluli jsme 46 mil, naše pozice na kotvišti: 43°16,89´N 16°30,46´E

3.den, Pondělí

Dnešní ráno se vyznačovalo tím, že do vody vlezl první odvážlivec. Pavel po snídani prohlásil, že když už je u moře, tak do něj musí skočit. A jak řekl, tak udělal. Ještě si půjčil od Romana plavecké brýle, a už byl tam. Přesto, že voda by poměrně teplá (cca 24°), nebe bylo zatažené a foukal stále čerstvý, studený vítr a tak následovníka neměl. Když už ale vylezl, uletěl Sanchovi na zábradlí se sušící ručník a rychle se potápěl do asi čtyřmetrové hloubky. Tak tam Pavel skákal ještě jednou a vylovil jej.
Dávali jsme si celkem na čas a tak jsme vyplouvali dál na jihovýchod až v 10,15 hod. Bora už mírně slábla, navíc jsme se pohybovali v závětří Brače, takže jsme mohli vytáhnout plné plachty a plavba byla velmi příjemná a celkem svižná. Už se začali hlásit i dobrovolníci za kormidlo, což vzhledem k slušnějšímu počasí bylo reálné. Myslím, že první byl Roman, ale postupně se během dne vystřídali všichni. Po dvou dnech za kormidlem mě to přišlo celkem vhod.
Kolem 12,30 hod. jsme si zblízka obepluli jednu z nejznámějších chorvatských pláží, výspu Zlatni Rat u městečka Bol. Dál jsme pluli podél Brače na východ, museli jsme vzhledem k změně kuru i trochu zakřižovat a přitom jsme si procvičili obraty.V 15,50 jsme dosáhli konce Brače. Otočili jsme se na sever a pluli k pevnině, pozorujíc na pravoboku mohutné skály, tyčící se nad Makarskou. V "777" jsem vyhlédl městečko Brela, kde jsme hodlali přenocovat.
Vpluli jsme do městského přístavu a čekali, jestli nás někdo navede. Nikde nikdo. Místa bylo na vybírání a já se rozhodl, že se vyvážeme až v zadní části, pravým bokem k molu.Tak se také stalo, bylo 16,50 hod. Hloubkoměr ukazoval něco málo přes půl metru pod kýlem. Hned jsme připojili elektřinu a začali doplňovat zásobu pitné vody do nádrží. Stále nikde nikdo. Tak jsme pojedli, zamkli loď a vydali se na prohlídku městečka. Klasické rekreační městečko, s malou kolonádou a tradičně dobrou zmrzlinou. Náš ekonom-pokladník Roxan byl v dobrém rozmaru a tak nám ji koupil ze společného rozpočtu. Po tom, co jsme se navzájem ztratili, jsme se potkali u kamenného kostelíku na kopci. Ještě jsme zašli kousek dál ke konci obydlené části na SZ a pomalu jsme se začali vracet. K lodi jsme došli už skoro za tmy. Sedli jsme si do kokpitu kolem stolku, nalili víno a ještě chvíli povídali. Pak se někdo podíval na log a řekl: To je zajímavé, odpoledne tu byla hloubka přes půl metru a teď je tu nula! Ve mě zatrnulo, skočil jsem k přístrojům a opravdu. Posvítili jsme svítilnou do vody a viděli jsme, že přesto že je všude hloubka cca 4 m, tam kde jsme byli bokem vyvázáni, se dno prudce zvedalo k molu. Nechtěli jsme riskovat další pokračování odlivu, loď jsme na lanech přesunuli o pět metrů bokem a vyvázali se zádí. Ještě chvíli jsme pokecali a šli spát.

Upluli jsme 29 mil, naše pozice na kotvišti: 43°21,98´N 16°55,97´E

4.den, Úterý

Ráno. Stále pošmourno, v městském přístavu žádná chuť lézt do vody. Tak jsme jen posnídali a hned potom, co nás odchytl výběrčí daní, jsme v 9,20 hod. vyráželi z přístavu. Po Boře už nebylo ani památky, větr ani nestál za to vytahovat plachty. Na motor jsme se tedy vydali Bračkim kanálem na SZZ.
Asi po hodině motorování se trochu rozfoukalo a tak šly plachty ven. Za námi zůstalo oblačné nebe a pohoří Makarské zahalené do mlhy, před přídí bylo v dálce vidět modré nebe. Pluli jsme vstříc pěknému počasí. Kolem poledne se to opravdu roztrhalo i nad námi. Poprvé od soboty jsme ze sebe sházeli všechny bundy, vesty, kalhoty i trička a šli jsme do plavek. Jenže za chvíli přestalo opět i to málo foukat. Takže zase motor..... To ale v tuto chvíli nikomu nevadilo. Ukázal jsem posádce, jak se dá během plavby koupat, držíce se za žebřík na zadním platě a našli v tom veliké zalíbení.
Když jsme byli uprostřed Splitského kanálu, na úrovni ostrova Šolta, naskákala téměř celá posádka spontálně do vody. Protože byla hladina jako zrcadlo, dovolil jsem si trochu odplout a dopřát jim pocit koupání na širém moři. Nejbližší pevnina byla cca sedm kilometrů.
Chvíli potom, co jsme je nalodili, asi ve 14,45 hod., se znovu rozfoukalo a tak šly plachty opět nahoru. Bohužel, foukalo zrovna z našeho kurzu, tedy ze západu a tak jsme museli křižovat. Ale hladina byla celkem klidná, tak to byla velmi pěkná plavba. Jako místo dnešní noci jsem vybral zátoku Mala Luka na ostrově Veli Drvenik. Křižováním jsme se k ústí do zátoky dostali po 17té hodině a vpluli úzkým průplavem mezi sádkami pro tuňáky a břehem do zátoky, připomínající rozeklaný hadí jazyk.. Způsob vyvazování jsem tu odkoukal již před několika roky od místních a zkušených. Uprostřed jižní části zátoky jsme spustili kotvu a za postupného vypouštění řetězu couvali k malému betonovému molu. Pomocí spuštěného člunu jsme pak dopravili na molo dva konce lan a vyvázali se zádí do tvaru "V" k železným okům.

Upluli jsme 43 mil a naše pozice na kotvišti: 43°26,49´N 16°07,32´E

5. den, Středa

Dnešní ráno nás poprvé probudilo sluníčko a už s námi zůstalo až do vylodění. Na následující den jsme měli v plánu proplouvat Kornaty, pro dnešek byl tedy jediný úkol. Dostat se na bezpečné kotviště, nacházející se co nejblíže. Vybrán byl ostrov Kaprije se zátokou Mala Nozdra. Po ranní hygieně snídani a okoupání jsme se v 8,45 odvázali a zvedli kotvu. Po vyplutí ze zátoky jsme naměřili příjemných cca 15 uzlů západního větru, mohli jsme tedy vytáhnout plné plachty a užívat si krásného jachtingu. Kdo měl zrovna náladu, chytl se kormidla a zdokonaloval se ve vedení lodě. Když už bylo velké vedro, tak jsme se cestou koupali, teploměr ukazoval stále teplotu moře 24 - 25°C.
V 10,30 jsme minuli známý maják Mulo, který svým světlem v noci naviguje námořní lodě až do vzdálenosti 21 mil. Za ním jsme se stočili na sever a další plavba by se dala popsat klasickou větou: Během mé služby se nic mimořádného nestalo. Ve 14,30 jsme už vplouvali do zátoky Mala Nozdra. Na pravé straně - pod hospodou - jsem uviděl dvě nové bóje, tak jsem hned zamířil k jedné z nich. Po úspěšném zachycení a vyvázání jsme naskákali do vody. Protože jsme si řekli, že by nebylo špatné zajít večer do hospůdky, zaplavali někteří k ní, aby se dozvěděli, jakou mají otvírací dobu. Kromě této informace jim bylo sděleno, že bóje jsou soukromé a budeme muset za noc zaplatit. To ale neměli říkat. Ne jenom že jsme do hospody na truc nešli, ale nechali jsme bóji bójí a zůstali na kotvě, 30 m vedle na šesti metrech hloubky.
Aby se kluci přeci jenom dostali na chvíli do civilizace, ukázal jsem jim cestu přes sedlo, do městečka Kaprije. Já a Roxan jsme zůstali na lodi a užívali si chvíle klidu. Když se banda vrátila, tak kromě fotky jak cucají nanuk, měli ve foťáku jednu s nějakou trávou. Až po pečlivém prozkoumání a nápovědě jsem zjistil, že to je kudlanka nábožná. No, do teďka jsem nevěděl, že žije i v těchto končinách. Ale důkaz je i ve fotogalerii.
Ale nejdůležitější akce dne byla teprve před námi. Po nějakém čase kuchtění a příprav se provalilo to, co kromě mě nikdo před vyplutím nevěděl. Sancho pojal naši společnou výpravu, jako nevšední oslavu svých kulatých narozenin. Dnešního dne slavil své čtyřicáté narozeniny. V kokpitu se podával puding, třáslo se pravicí, lítaly rychlé špunty a hulákalo se u kytary až dlouho po půlnoci. Rozvinula se i diskuze s posádkou sousední lodě. Tuším, že to byli kluci z Prahy a zpívali jsme jim (alespoň jsme se snažili) moravské písničky na přání. Byla to hezká oslava.

Upluli jsme 28 mil, naše pozice na kotvišti: 43°40,77´N 15°43,07´E

6.den, Čtvrtek

I přes delší ponocování jsme se z pěkné zátoky dokázali dostat už v 9,00 hodin. Propletli jsme se mezi Kaprije a Kakanem, napnuli plachty a zamířili přímo na západ, ke vstupu do přírodní rezervace Kornaty. Kdysi, při mé první plavbě touto oblastí jeden také čerstvý kapitán z Brna prohlásil: Šak tu nic néní. Ani stromy tu nerostů!!! Přesto pokaždé když vpluji mezi tyto pusté ostrůvky, kde opravdu nic není, padne na mě taková zvláštní atmosféra a klid na duši. Tiše plujeme, chvíli na plachty, chvíli na motor a pozorujeme tu nádheru kolem sebe.
Kolem 13,15 hod. proplouváme kolem vděčného tématu fotoaparátů - ostrov Mana se svými zbytky filmařských kulis na útesu nad mořem. A neuplynulo ani 20 minut, když jme míjeli normálně opomíjený ostrůvek Borovnik, někdo z naší horolezecké party uviděl zajímavý lezecký terén. Protože bylo po sezoně, strážci rezervace už někde počítali tučné zisky, připlul jsem k útesu, který se zvedal přímo zvody. Sancho a Roman nahatí a bez bot skočili do vody a doplavali k němu, zatímco my jsme trochu odpluli a z bezpečné vzdálenosti sledovali, jak si poradí. Zatímco trénovaný Roman neměl žádné problémy a svižně zdolával metr za metrem přímo vzhůru, Sancho své svalnaté tělo ne a ne dostat výš, jak metr nad hladinu. Promiň Sancho, ale asi to bylo tím, že jsi si dole zapomněl sundat tu pneumatiku, co jsi měl kolem pasu. ;-)
No, když se nám podařilo přesvědčit Romana, aby už dál nepokračoval a skočil dolů, nalodili jsme oba odvážlivce a pokračovali k severu. Na krásnou Telašćicu a jezero Mir už nezbýval čas, tak jsme se prosmýkli kanálem Mala Proversa a kolem východní strany Dugeho Otoku se snažili do večera dostat co nejdále. Nakonec jsme kolem 18,15 hod. zamířili do zátoky Bokašin, k dalšímu z mnoha ponorkových sil. Na levé straně už byla vyvázána Bavaria, plující pod německou vlajkou a my snad díky hluku našeho motoru jsme podcenili kravál, který její posádka (což nebývá zvykem) dělala. No stalo se, že jsem nacouval k volné straně mola, vypnul motor a teprve teď jsme dokázali "ocenit" tu dávku techna, kterou posádka německých výrostků, postrádajících jakýkoliv základ jachtařské etiky, vypouštěla ze své aparatury. Uběhlo pár minut, kdy jsem se snažil posádce vysvětlovat (moc se mě to nedařilo), proč jim nemají jít rozbít hubu i s tou aparaturou, a rozhodli jsme se, na mé doporučení, že obeplujeme jeden malý poloostrov a během pár minut jsme u dalšího sila. Pár vteřin, motor je nastartovaný, loď odvázaná a já na plný plyn proplouvám kolem němčourů ven ze zátoky. Asi po sto metrech za sebou slyšíme pískání. Nic. Upřeně hledíme dopředu. Nejdřív někdo prohodil, co ti ..... ještě pískají, ale pak jsme se přeci jen otočili a mohli jsme se urvat smíchy. Pavel poskakuje na břehu, rozhazuje rukama jak papírový čert a může se upískat. Ještě na lodi nevěřícně opakoval: Vy volové, vy jste mně normálně ujeli.... Prostě se hned po přiražení vydal prozkoumat místní křoviny, aniž by si toho někdo všiml.
Nakonec to dobře dopadlo a za dvacet minut, v 18,50 jsme byli vyvázáni v sousední zátoce Dumboka.

Upluli jsme 53 mil a naše konečná pozice na kotvišti: 44°07,18´N 14°55,73´E

7.den, Pátek

Je před námi poslední den plavby a nějak se ne a ne přimět k odplutí. Nakonec se nám to daří kolem 9,15 hod. Ještě mám v plánu ukázat klukům, jak by to mohlo dopadnout, kdyby si vybrali špatného kapitána. Na sever od ostrova Dugi Otok, vlivem špatné navigace, najela na mělčinu v r. 1984 italská obchodní loď, a její torzo nám stále připomíná, že navigaci není možné nikdy podcenit. Italská loď najela na mělčinu jen jednu míli severně od dalšího ze známých majáků Veli Rat, s dosvitem 22 námořních mil!
Po nezbytné fotodokumentaci, odplouváme za příjemného větru směrem na SV, k jižní části ostrova Molat. K poslední polední idylce si vybíráme plýtkou zátoku Sabuša, s vyhřátou a průzračnou vodou. Kávička, koupání, šnorchlování a jen neradi po hodině a půl zvedáme naposledy kotvu a míříme mezi pevninou a ostrovem Ugljan směr JV, směr Sukošan, marina Dalmacia.
Přesto že připlouváme do maríny celkem brzo - 16,45 hod a není plná sezona, nevyhneme se čekání před benzinkou na tankování. Jsou před námi asi tři lodě a trvá ještě 3/4 hodiny, než se bezpečně vyvazujeme za asistence pracovníků Mir-Ama u jejich mola.

Upluto: 36 mil, konečná pozice: 44°03,43´N 15°17,81´E

Další krásný týden na Jadranu končí. Ještě večer si slibujeme, že příští rok vyrazíme v této sestavě znovu a po bezproblémovém předání lodě v sobotu vyrážíme zpět k domovu.
Zapsáno s téměř dvouletým spožděním. Omluvte proto prosím případné chyby a možná i málo konkrétních informaci a dat.

Datum 25. 9. - 1. 10. 2004

Místo vyplutí Sukošan, marína Dalmacia
Charterová společnost Mir-Amo
Loď Bavaria 36
Název Tango
Délka 11,40 m
Ponor 1,85 m
Váha 4.700 kg
Posádka Jirka, Pavel, Roman, Roxan, Sancho, kpt. Prófa
Upluto celkem 271 námořních mil

Vytisknout stránku Vytisknout stránkupublikováno 12. 02. 2006, zobrazeno 2014x, dnes 2x
Hodnocení5.0 (1)

Komentáře (0)

Zatím zde není žádný komentář.
CalmCube2 CMS · Webdesign Michal Škrabálek
RSSVytisknout stránku · Mapa stránek · © 2013 - 2018 Yacht Baharis