FAMILY BOATING 2006

Vzhledem k rekreačnímu pojetí naší plavby jsme se rozhodli, že navštívíme starobylou pevnost u vjezdu do Šibenického zálivu a otočíme to zpátky na sever. V 10:10 jsme se odvázali a vypluli ze zátoky. Přesto, že vítr otočil o 180° na SZ, zatím nám to nevadilo, vytáhli jsme plachty a vesele jachtali směrem k Šibeniku. Před dvanáctou jsme vpluli do zátoky pod pevností. Byl jsem tu poprvé, tak jsem testoval možnosti kotvení.

Foto z akce

1. den, sobota
Sukošan - Telaščica

S Veronikou, Evaldem a Adamem jsem se setkal před přechodem v Mikulově, o půlnoci z pátku na sobotu. Oni dojeli z Prahy, mě dovezla manželka z Hodonína. Cesta proběhla bez problémů, v Chorvatsku jsme na cestu tam zvolili variantu po dálnici až k Sukošanu. Cestou přiznali, že v Chorvatsku byli naposledy jako děti, takže je vlastně ani neznají. Hned jak se slunce vyhouplo nad hory, začalo být pěkné vedro a to vydrželo celý den. Dalo by se vlastně říct, že celý týden.

06-06-17.jpg

Někdy kolem deváté dopoledne jsme vjeli do maríny a po nalezení kanceláře Adriatic charter, jsme domluvili zapůjčení přídavného motoru k dingi a jak se rodina rozhodla, pojistila se kauce. Pak už jsme je začali přesvědčovat, že je nejvhodnější doba k tomu, aby se nás zbavili a my jsme vypluli. Nebylo to jednoduché, chvíli to trvalo, ale nakonec se nám podařilo ve skvělém čase 12:05 loď převzít. Po naložení zásob a nezbytném zabydlení jsme vyrazili a spustili se dolů Pasmanskim kanalem, přímo proti slabému větru.
Pluli jsme na motor, rychlostí kolem pěti uzlů a protože posádka byla na moři poprvé, vysvětlovali jsme si cestou to nejdůležitější z názvosloví na lodi, zásady chování a co od nich budu potřebovat. Také jsme si ujasnili cíl dnešní plavby. Veronika rozhodla, že chtějí vidět zátoku Telaščica s jezerem Mir a jsou ochotni zaplatit kotvení v národním parku. Kolem 15:30 hod jsme se dostali k spodnímu okraji ostrova Pašman a stočili se k východu, směrem k našemu dnešnímu cíli. Směr větru již byl příznivý, ale velmi slabý. Vytáhli jsme tedy pouze kosatku a pomohli trochu motoru k větší rychlosti lodě. V 17:15 hod jsme propluli prolazem Mala Provesa a v 17:45 jsme prováděli již dříve prodiskutovaný manévr "odchyt bójky" v Telaščici. Díky dobré souhře posádky a příznivým povětrnostním podmínkám se nám to podařilo hned napoprvé. Kousek od nás kotvil vojenský člun a tak Evald s Adamem nasadili motor na naši dingi a vyrazili na průzkum. Veronika zatím připravila večeři a já poklidil lana. Po večeři jsem ale úplně odpadl a šel jsem spát. Zaspal jsem tak výběrčí parku, kteří nás dojeli zkasírovat. Vlivem informačního šumu jsme ušetřili 50 kun, protože při výčtu osob na palubě se na mě asi zapomnělo. Cena za osobu byla 50 kun, Adam ještě neplatil, tak dohromady stálo kotvení 100 kun.

Upluto 26,5 míle, pozice na kotvišti: N43°53,656´ E15° 09,681´ noc klidná.

2. den, neděle
Telaščica - Pinizelič

Ráno nás přivítalo sluníčko, vítr žádný, voda měla kolem 26 stupňů. Ideální podmínky na koupání. Pak snídaně, zase koupání a kolem desáté vyrazili Veronika, Evald a Adam na člunu ke břehu, na prohlídku unikátního jezera Mir. Než se vrátili a než jsme připravili sebe a loď k vyplutí, bylo 12:00 hod. Foukalo kolem pěti uzlů od jihu, tak jsme se odvázali, vytáhli kosatku a pomalu se na zadoboční vítr vydali do hloubi zátoky. Adam si vyzkoušel kormidlování a já jsem ke kosatce připojil spinakrový peň, aby tolik nemlátila. Asi za hodinu jsme byli v nejzazším cípu, v zátoce Magrovica. Spustili jsme s problémy kotvu na hloubce 3 metry. Poprvé se zde projevila závada na připojení silových kabelů ke stykači kotvy. Střídavě jsme se s Evaldem snažili závadu odstranit, což se nám nakonec pro tuto chvíli podařilo. Ale ještě několikrát nás potrápila.

06-06-18.jpg

Teploměr vody tu ukazoval neuvěřitelných 29 stupňů, takže jsme se opět vykoupali, Veronika přichystala něco lehkého k zajedení a asi po dvou hodinách jsme opět zvedli kotvu. Zamířili jsme ven ze zátoky, směrem na jih, opět proti slabounkému větru, tedy bohužel na motor. Protože si posádka chtěla další den prohlédnout Kornáty a měli jsme pocit, že na chorvatské národní parky jsme už přispěli dost, našel jsem nejbližší kotviště mimo park, zátoku Pinizelič na severu ostrova Žut. V 16:15 hod jsme vypustili kotvu na příjemné hloubce pěti metrů. Kromě klasiky - koupání, šnorchlování, vaření, a starosti o loď jen jedna mimořádka. Adam vyrazil k blízkému ostrůvku s uzavřeným přívodem paliva a to v karburátoru mu vystačilo jen asi 70 m od nás a tam zůstal bezradně stát. Musel jsem k němu doplavat a motor mu nastartovat. Jinak vše v normálu, večer posezení v kokpitu u vínka, povídání a tak. Teplota vody 23 stupňů. Potěšilo nás, že zde nikdo nevybíral.

Upluto 10 mil, pozice na kotvišti: N43°53,151´ E15° 15,589´ noc klidná.

3. den, pondělí
Pinizelič - Mala Nozdra

Protože jsme dnes měli před sebou celkem dlouhou trasu, podařilo se nám celkem brzo vstát, posnídat a po nezbytné koupeli jsme již v 8:50 zvedali kotvu a vyráželi vstříc jasným zítřkům. Již potřetí jsme propluli Malou Provesou a stočili se k jihu ke Kornátům. Bohužel, vítr zarputile foukal od jhu a nevalnou silou cca 5 uzlů, takže opět motor. Proplouvali jsme za celkem malého provozu Kornáty, posádka se střídala u kormidla a fotila a fotila.

06-06-19.jpg

Ve 12:15 jsme dosáhli nejjižnější části ostrova Kornáty, mohli se stočit na JV a vytáhnou plné plachty. Zhruba ve 13:40, kdy jsme se dostali na sever od ostrova Kakan nastala úplná flauta. Navinuli jsme plachty a posádka si užila koupání na otevřeném moři. Pak už jsme zase nastartovali motor, protáhli se mezi Kakanem a Kaprije a zapluli do zátoky Mala Nozdra. Na dnešek byla naplánována večeře na břehu a hospůdka v této zátoce s dvěma muryngovými stáními byla ideální řešení v této oblasti. Výhodou je stání zdarma pokud posádka zajde na večeři, nevýhodou je zatím absence přípojky elektřiny a přívodu vody. Ale fungují teprve dva roky a jak nás majitelé ujistili, i s tím se v budoucnu počítá. Po vyvázání, okoupání a domluvy s obsluhou v kolik přijdeme na večeři, jsem posádku nasměroval přes malé sedýlko do stejnojmenné obce Kaprije. Aby se dostali trochu do civilizace a Adam ukojil svoji touhu po zmrzlině. Já se zatím ráchal ve vodě, která měla opět neuvěřitelných 29 stupňů. Ale netrvalo to ani 3/4 hodiny a viděl jsem je znovu na břehu. Celá výprava ztroskotala na skutečnosti, že se Veronika vydala na téměř horskou tůru v žabkách a když už byli nahoře v sedle, tak se místo sledování kamenité cesty kochala krásným rozhledem a rozrazila si palec. Krve bylo dostatek, jenom přidat kroupy a míchat. Všichni se solidárně vrátili zpátky na loď a tak si Adam mohl nechat o zmrzlině jen zdát.
Po nezbytném ošetření a chvilce lelkování na palubě jsme se vydali těch pár schodů nahoru na večeři. Musím říct, že to byla jedna z nejbohatších a také nejdražších večeří, které jsem na Jadranu absolvoval. Tradičně jsme si vybrali z čerstvě ulovených ryb dvě z nich, pak pití a zatím co jsme čekali, až nám je připraví, zeptal se Evald, jestli mají chobotnicový salát. Měli jej na kyselo, tak se jedl chobotnicový salát. Pak uviděl, jak kolem nás nesou vylovené slávky a dávali jsme si slávky. Nakonec jsme spořádali ty objednané ryby, asi dva litry vína, nějaké pivo, nealko a už jsme byli plní. Když Evald požádal o účet, přinesl pan majitel, mimochodem celou dobu velmi příjemný, ochotný a úslužný, každému odlivku Rakije. Asi aby to s námi neseklo. Účet byl na 1039,- kun, ale vzhledem k tomu, co jsme všechno spořádali, se to dalo očekávat. Na závěr se dá říct, že obě strany byly nakonec spokojené.

Upluto 33 mil, pozice na kotvišti: N43°40,820´ E15° 43,097´ V noci trochu nepříjemné vlnky z boku.

4. den, úterý
Mala Nozdra - Vučigrade

Dnes ráno jsme se rozhodovali, jestli poplujeme ještě dál na jih, nebo se už začneme vracet. Vzhledem k rekreačnímu pojetí naší plavby jsme se rozhodli, že navštívíme starobylou pevnost u vjezdu do Šibenického zálivu a otočíme to zpátky na sever. V 10:10 jsme se odvázali a vypluli ze zátoky. Přesto, že vítr otočil o 180° na SZ, zatím nám to nevadilo, vytáhli jsme plachty a vesele jachtali směrem k Šibeniku. Před dvanáctou jsme vpluli do zátoky pod pevností. Byl jsem tu poprvé, tak jsem testoval možnosti kotvení. Hloubkoměr ale ukazoval všude hloubku přes 15 m, tak jsem trochu zariskoval a i když jsem neznal hloubku u mola, velmi pomalu, s jedním okem na hloubkoměru jsem k němu opatrně přirazil bokem. Hloubkoměr skončil na nule.

06-06-20.jpg

Asi po půlhodinové prohlídce jsme vyrazili pomocí motoru směrem k Vodici. Protože to byl směr SZ, přímo proti větru. Asi po 35 minutách, chvíli po 13té hodině jsme Vodici minuli, stočili se více k západu a plachty mohly jít nahoru. Poměrně ostře proti větru, s dvěma ré, jsme v 10ti uzlovém větru jachtili směrem k Murteru. K patnácté hodině jsme se dostali k zátoce Koširina. Tam se nám to moc nelíbilo a tak jsme na motor ještě popluli o míli dál, do Vučigrade. Tam už jsme byli spokojeni. Vyvázali jsme se k bójce a po vykoupání se posádka vydala člunem k malé hospůdce na břehu. Já jsem standardně poklidil lana, přetáhnul data z GPS do notebooku a znovu se okoupal. Pak už se Evald, Veronika a Adam vrátili. Ale ne na motor, nýbrž pomocí vesel. Při najíždění na břeh asi zavadili vrtulí o kámen a došlo k utržení klínku v uložení vrtule. Později jsme pomocí nerezového vrutu, který pasoval místo klínku, závadu odstranili. Teplota vody opět 29 stupňů.
Po setmění jsme si sedli v kokpitu, dali si trochu vína a povídali si dost dlouho do noci. Na pěkném místě jsme na bójce bezpečně přenocovali zadarmo.

Upluto 22 mil, pozice na kotvišti: N43°48,393´ E15° 35,336´ V noci sotva znatelný vítr, který foukal do zátoky.

5. den, středa
Vučigrade - Kranje

Dnes se nám nějak nechtělo vyplout. Náš denní cíl byl poměrně blízko, tak jsme kochali sluncem, zátokou a pěknou pláží, kde si Adam konečně zařádil. No, záznam GPS říká jasně, že jsme vypluli až v 12:45 hod. Na motor jsme vypluli ze zátoky, foukalo příjemných 10 uzlů a tak jsme si užívali jachtingu. Většinu tohoto dne kormidloval Evald, který se poprvé postavil za kormidlo a zhostil se tohoto úkolu dobře. Nejdřív jsme na boční vítr pluli na JJZ, kolem 14té hodiny jsme udělali ré a namířili si to na sever, k ostrovu Vrgáda. V 15:25 jsme byli před zátokou Kranje. Stáhli jsme plachty a vpluli do zátoky.

06-06-21.jpg

Bylo tam ještě několik motoráků, které se na večer většinou vrací do maríny a dvě sportovně vypadající jachty. Spustili jsme kotvu na pěti metrech a uklidili kokpit, najedli se, vykoupali a rozkoukávali se po zátoce. Motoráky opravdu postupně odpluly, jedna sportovní loď také a my sledovali podivnou činnost na vedlejší spotovce. Chorvatský kapitán, vyfiknutý jak do opery, se nejdřív pokoušel vytáhnout kotvu, pak popocházel ze přídě na záď a zpátky, pak vytáhl mobil a někam vzrušeně telefonoval. Přemýšlel jsem, jestli počkat až požádá o pomoc nebo se nabídnout sám, když tu položil mobil, vytočil řetěz, vytáhl nůž, šmik a řetěz šel dolů za kotvou. Pak jen přidal motoru a byl pryč. Udiveně jsem za ním hleděl a nevěřil svým očím. Evald s Adamem šli hned do vody a nějakou dobu se pokoušeli kotvu vylovit. Když to už vzdali, půjčil jsem si jejich brýle a ploutve a kotvu jsem odháknul, kluci ji pak bez problémů vytáhli. Byla zaseklá za malou skalku. Teď jsem ale přemýšlel, co dál. Kotvu jsme vytáhli jen proto, abych si dokázal, že to zvládneme. Vzít si ji se mně zdálo sprosté. Ale zase na druhou stranu jsem věděl, že první šnorchlař který ji na dně uvidí, ji bez problému vytáhne. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem ji uvázal na viditelném místě na zadním koši s tím, že pokud do druhého dne někdo dopluje a bude se shánět po kotvě tak mu ji dáme.
Za chvíli doplula loď se slovenskou posádkou a spustila kotvu kousek od nás. Že to jsou bratři slováci jsme "slyšeli" už z velké dálky. Jadrná slova slovanského jazyka : "K.rva do p.či ako to robíš, vravel som spodom....." se ozývaly celou zátokou. Pak i přesto, že jsme byli zhruba na pěti metrech, bylo téměř bezvětří a nic hlášeno, vyrazili na dingi s druhou kotvou. No, jistota je jistota. Hned potom vytáhli pomůcky na šnorchlování a prošmejdili celou zátoku, samozřejmě i místo, kde byla utopená kotva. Tak jsem si říkal jak je dobře, že jsme ji vytáhli. Kotvení bez poplatku.

Upluto 12.5 míle, pozice na kotvišti: N43°50,919´ E15° 30,687´ V noci sotva znatelný vítr, který foukal ze zátoky.

6. den, čtvrtek
Kranje - Grmlje

Ráno jsme se vzbudili jak jinak, do slunného dne. Celá posádka se po snídani věnovala koupání a šnorchlování. Taky jsem si byl pořádně zaplavat a zastavil jsem se i u zádi sousední jachty. Chvilku jsme pokecali odkud, kam, jak to jde a tak. Celé dopoledne jsme si užívali vody a sluníčka, já se sem-tam díval směrem k horizontu, jestli přeci jenom někdo nepřipluje pro kotvu pověšenou na naší zádi. Nakonec jsem před polednem posádce doporučil, že pokud chceme ještě vyplout, měli by jsme to udělat. Tak jsem před dvanáctou kotvu oddělil od řetězu, schoval ji do batysty a ve dvanáct jsme vypluli. Cílem byla některá z chráněných zátok na Pašmanu.

06-06-22.jpg

Už při vytahování kotvy jsem viděl, že nenaběhla správně na kladku. Ničemu to nevadilo a předpokládal jsem, že po vyplutí ze zátoky, nastavení kurzu a zapnutí autopilota se na to půjdu podívat. Ale. Když jsme obeplouvali JZ pobřeží Vrgády se Evald, který doposud ležel na člunu zvedl, otevřel studánku a chvíli tam něco montoval. Pak už jsem slyšel, jak 50 metrů řetězu nekontrolovaně padá do dvacetimetrové hloubky. Zastavil se až na pojistce, ve formě tenkého lanka. Odstavil jsem motor a čekal, až se loď ustálí. Žádný problém. Dokud Evaldovi nepřispěchal na pomoc syn Adam. Vzal do ruky dálkové ovládání kotvy, co udělal nevím, ale udělalo to cvak a řetěz šel za kotvou. Nebylo co dál řešit. Zaznamenal jsem přesnou pozici na GPS, přidal plyn a pokračoval v kurzu. Několik desítek minut jsme probírali, co se vlastně stalo, nikdo to pořádně nedokázal vysvětlit. Nabízel jsem posádce, že charterovce odevzdáme nalezenou kotvu a zaplatí se jen řetěz. Ale řekli, ať si ji nechám, že využijí pojištění kauce, což se také stalo.
Problém ale byl, kde dnes přenocujeme. Bóje nikde na naší trase nebyly a kotvit bez řetězu se mě nechtělo. Nakonec jsme se dohodli, že přenocujeme až v zátoce u prolazu Pašman/Ugljan, kde bóje jsou. Vytáhli jsme plachty a rychlostí od čtyř do sedmi uzlů jsme pluli k Pašmanskému kanálu a pak jím, až k ostrovu Babac. V tu dobu už byly dvě hodiny, cíl daleko a dál by jsme museli křižovat. Proto jsme sundali plachty a dál pokračovali na motor až na kotviště, kam jsme dopluli kolem čtvrté hodiny odpoledne. Protože jsem již delší dobu neměl loď s kterou bych proplul pod místním mostem, ještě jsem je neviděl a slepě důvěřoval pilotovi. A ten nezklamal. Přivítalo nás obrovské množství pěkných, úplně nových bójí, pod kýlem tři metry. Pro posádku bez kotvy ideální řešení. Během odpoledne jeli Evald s Adamem prozkoumat blízkou dědinku a zjistit otevírací dobu obchodů. Pak jsme zjistili malou nevýhodu tohoto kotviště. V podvečer začala obrovská flotila výletních lodí a fishpicniků opouštět Kornáty a směřovala kolem nás k pevnině. Sotva to skončilo, chvíli před setměním, začala proplouvat další flotila, tentokrát rybářských lodí a směrem do Kornátů. Nebylo to nějak výrazně rušivé, bylo se na co koukat, ale přeci jenom vytvářeli trochu mrtvých vln. Večer při víně v kokpitu a klábosení o tom, co den dal. A také vzal. Jinak noc v pohodě, v podstatě bezvětří. Na bójce zadarmo, teplota vody 26 stupňů.

Upluto 17.5 míle, pozice na kotvišti: N44°00,930´ E15° 15,431´ V noci bezvětří.

7. den, pátek
Grmlje - Sukošan

Poslední ráno, poslední den na moři. Sukošan na dostřel, jen na šířku Pašmanského kanálu. Přemýšlel jsem, jak ten poslední den využijeme, kam se ve zbývajícím čase ještě podíváme, ale posádka to už měla vyřešené. Jachtecu už měli dost a zatoužili podívat se do Zagrebu. Nebylo tedy co řešit. V deset hodin jsme se odvázali od bóje a za 3/4 hodiny jsme už dotankovávali loď. Spotřebovali jsme 40 litrů nafty. Pak už jen bezproblémové zacouvání na naše místo na molu a mohli jsme si říct, že plavba úspěšně skončila. Jen ještě nahlášení ztráty kotvy, vyřízení protokolu pro pojišťovnu a formální předání lodě. V kanceláři charterovky jsem také nahlásil přesnou pozici utopené kotvy a upozornil, že je pouze ve dvaceti metrech. Předpokládám, že by pro ně neměl být problém, ji za pomocí potápěče vytáhnout. Posádka vyrazila na vzpomínaný výlet do Zagrebu a já se dal do pořádku v umývárce, zašel si do restauračky na jídlo a nakonec jsem si ještě byl obhlídnout loď, kterou máme zabukovanou na srpen. Pomalu jsem začal likvidovat bohatou výbavu, kterou s sebou vozím a balit tašky. Když se posádka navečer vrátila, ještě jsme u vínka chvíli poseděli, já jsem okřikl moc rozvernou a hlučnou českou posádku protější lodě a šli jsme spát.

06-06-23.jpg

Ráno jsme na nic nečekali a hned po probuzení jsme přesunuli poslední zbytky bagáže z lodi do auta, přitáhli za límec skippera naší lodě a po ujištění, že je vše v pořádku, jsme vyrazili z maríny. Tentokrát jsme jeli cestou přes Plitvické jezera, kam jsem předpokládal, že se posádka bude chtít podívat. Když ale u vstupu zjistili, že základní okruh je na 3 - 5 hodin, převládla u nich touha po domově, dali jsme si jen kafé a koláč, v podstatě jsme snídali. Pak už jsme bez nějakých problémů, nebo zážitků hodných záznamu pokračovali k domovu. Posádka vypadala, že je s uplynulým týdnem spokojená, ale cestou už žila starostmi týdne nadcházejícího. Rozloučili jsme se na benzince v Břeclavi, kde mě již čekala má žena.

Datum 17. - 23. 6. 2006

Místo vyplutí Sukošan, marína Dalmacija
Charterová společnost Adriatic charter
Loď Y 36
Název Adriatic
Délka 10,60 m
Ponor 1,85 m
Váha 5000 kg
Posádka Veronika, Evald, Adam, kpt. Jirka
Upluto celkem 125 mil, mapa celé trasy ZDE

Vytisknout stránku Vytisknout stránkupublikováno 15. 08. 2006, zobrazeno 2174x, dnes 1x
Hodnocení0.0 (0)

Komentáře (0)

Zatím zde není žádný komentář.
CalmCube2 CMS · Webdesign Michal Škrabálek
RSSVytisknout stránku · Mapa stránek · © 2013 - 2018 Yacht Baharis