L.P.2009, psáno na palubě lodi APALUCHA „B“, na přelomu
měsíce září a října.
Pohledem lodního kuchaře (dobrého kuchaře!)
Kapitán:Prófa, též J. Vaněk zván
1. člen, Elektron, jakýs Durec Petr
2. člen, Pino, Raška Vlad., odkudsi z Čech
3. člen, Am, Králem se zove
4. člen, Pepino, zdánlivě bratr Pina, avšak po otci Motyčka
5. člen, Kašpar, toť vskutku, ale jinak Vinklárek st.
6. člen, Korál,jméno vskutku námořnické,
7. člen, Brko nějaký, jenž údajně Zemanem ve své domovině býval
*) Loď Elan-45, jménem Sweetie
Těchto osm, se stejnou skupinou na jiné lodi (celkem šestnáct), rozhodli se coby suchozemci pokořit moře i s jeho Neptunem. Budiž jim milostivo samo nebe, neboť nevědí co činí.
Ale zanechme planého varování, pusťme se do sledování toho co následovalo.
Sobota 26.9.
Šestnáctka bujarých jinochů se shromáždila u Sancha, kde byly všechny zásoby a bagáže. Hoši je za halasného povykování namačkali do připravených vozidel a ve 23:00 celá kolona vyrazila. Územím spřátelených Slováků a méně přátelských Maďarů jsme projeli bez potíží a před námi už byly hranice státu cílového, Chorvatska. Několikeré zastavení kvůli měchýřům a jednomu krmení koní nás příliš nezdrželo, a tak v brzkých dopoledních hodinách jsme uviděli město Split s marinou Kaštela. Na druhý pokus jsme ji bezpečně našli a přivítal nás les vlnících se stěžňů. Kapitáni šli vyřídit nezbytné formality a převzít lodi. Po nalodění a uložení zásob proběhlo slavnostní předávání uniforem. Poté na palubě Apaluchy „B“došlo k tradiční oběti vodnímu božstvu a mohli jsme vyplout na moře.
Vítr 10 uzlů, mírné houpání, vhodně upravené ovoce (švestky, meruňky a jiné), se postaraly o klid našich žaludků a dávaly nám naději, že tomu ani jinak nebude.
Po zakotvení v romantické zátoce jsme se vykoupali, pak seděli a klábosili. Kuchař, snad z neznalosti vodovodního systému na lodi, uvařil kávu z mořské vody. S velkým pochopením se nesetkala a šla do moře. Druhý pokus byl v pořádku a tak ještě pod kýl nešel.
Večeře byla prostá, námořnická gulášová polévka s pečivem. Po lehké večerní konverzaci se většina posádky odebrala do kajut. (Dělení podle míry chrápání).
*) Kaštela – Smrka (Brač), 19,2 míle
Neděle 27.9.
Po průběžném budíčku, tj. každý si vstával jak chtěl, se podávala snídaně. Vánočka, máslo, marmeláda a kakao. Tvrďáci si dali kafe doufaje, že kuchař se už nesplete. Nespletl.
Asi v 9 hodin jsme se vydali na moře na první mezipřistání. Po cestě se nás kapitán snažil zasvětit do tajů jachtání. Měl trpělivost a ta snad přinesla i ty růže. Přehazování kosatky z jedné strany na druhou se stalo téměř naší přirozeností. Po výcviku jsme lehce posvačili, ještě podle jídelníčku, oplatky a ovoce.
Mohlo by se zdát, že není řeč o jiném než o jídle, ale počasí bylo tak příznivé, že povalování po palubě vskutku není nic dramatického. V zátoce kde jsme odpočívali před večeří, se rozběhla čilá politická debata na různá témata. Naštěstí pro politiky bez závěrů. Ze stávajícího kotviště bylo v plánu vyrazit na noční plavbu na Palagružu. Je to holý ostrov s nejstarším majákem na Jadranu. No ale plout v noci? Nic nevidíš, nic neslyšíš, uvidíme. Po večeři se to rozhodne. Snad ty kuřecí roštěnky s rýží dovezeme až k tomu majáku v žaludcích.
*) Smrka – Ruda (Vis), 23,2 míle
Pondělí 28.9.
Ve 21 hodin vlastně ještě v neděli jsme opravdu vypluli na 37 mil dlouhou noční plavbu na Palagružu. Posádku kapitán rozdělil na tři směny, ale nic nebránilo tomu, aby se zúčastnili na palubě i jinak.
Třetí směna si šla lehnout před půlnocí, ale rachot, který se ozýval z horní paluby, dával tušit dramatické situace. Skutečnost však byla mnohem prostší. Vítr do plachet nic moc a tak se zkoušelo všechno možné, aby se loď pohnula rychleji kupředu.
Díky této snaze, při níž padl i nápad přivázat spojovací desku jako falešné ráhno kosatky. Naštěstí tma tomu zabránila. Do cíle jsme připluli v 6:20 hod. ráno. Naši kamarádi připluli s dvouhodinovým zpožděním. Zřejmě narazili na nějakou hustou vodu.
Posádky pak navštívily zdejší maják a za odměnu za namáhavý výstup jim kuchař upekl perník.
Z Palagruže vyrážíme na Korčulu. Konečně fouká. Vítr 12uzlů (suků), rychlost 7,5uzlu (suku), náklon lodi 20stupňů.
Vyděšené tváře námořníků konejší kapitán svým klidným hlasem. Dramatičnost plavby mnohé ukolébala do spánku.
Po vydatné večeři, která už vůbec neodpovídala jídelníčku, jsme se opět věnovali hlubokomyslným rozhovorům.
*) Ruda – Palagruža, 40,1 míle
Palagruža – Gradina (Korčula), 40,5 míle
Úterý 29.9.
Korčula, Brač a kanál mezi nimi. To je cesta, která nás čeká a zavede nás do zálivu s rybárnou, kde povečeříme v duchu zdejších zvyků.
Vyplouváme po snídani. V průlivu fouká tzv. zaďák. Jak z názvu patrno, foukal nám do zad. Plachty je třeba roztáhnout jako čapí křídla, nebo jak říkají odborníci na „motýla“. Kosatka vlevo a hlavní vpravo. Nebo podle politické orientace obráceně, ale na rychlost to vliv nemá. Tedy rychlost nic moc. Sluníme se a užíváme si plavby.
Do zátoky jsme připluli v 18 hodin a tam tma. Naštěstí místní domorodec tušící kšeft, zavolal majitele a ten se opravdu snažil. Je fakt,že takové čudle u nás házíme zpět do vody, ale to nebylo podstatné.
Vtrhli jsme na břeh jako spojenci v Normandii a náš zpěv místní hospodyni musel děsit jako husité křižáky. Vzpamatovala se však rychle a začala nosit na stůl různé dobroty počínaje bylinkou, pak ještě bylinkou a pro změnu opět bylinkou. Poté se do celého kšeftování vložil Jéza a ona možná ještě dnes neví, co dostali zaplaceno a co ne.
Jelikož nebylo zprvu jasné jestli se rybárna koná nebo ne, tak jsme pro jistotu uvařili dva hrnce buřtguláše. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že náš gulášek navštívily vosy. Toť hanlivá přezdívka našich kamarádů z druhé lodi pro jejich žlutá trika.
Nasyceni a napojeni zalehli jsme a spali jako nemluvňata.
*) Gradina – Mrtinovik (Hvar), 34 mil
Středa 30.9.
Na příkaz kapitána, který také slavil, vstáváme o něco později a gulášek se k snídani ohromě hodil. Stejně tak i kysané zelí.
Poté jsme vyrazili za dalším postupným cílem, jimž bylo mimo jiné doplnění zásob. No co vám toho ti králíci sežerou.
Vítr „bočák“ nás hnal rychlostí 7uzlů(suků) ve velkém náklonu a požitek s jachtání byl fantastický. Po veplutí do dalšího kanálu plujeme opět na motýla a posléze na motor.
Při klidné cestě jsme si předchystali večeři (těstoviny prý po Milánsku) a těšili se na koupání.
Klidná zátoka, vzduch 28°, voda 24°,no co chtít víc?
Po koupelové selance jsme se vydali do místního městečka, kde jsme zakotvili a dostali volno. Jedno nebo dvě točené neuškodí a potěší. Provedli jsme obhlídku místních marketů a našli vše, co budeme potřebovat a šli na to pívo.
Poznatek: český element je schopen se prosadit nesmazatelným způsobem ve všech oblastech lidské činnosti. Anglické vulgarizmy, jimiž jsou nazvány jednotlivé části lodi, lze snadno nahradit libozvučnými českými názvy. Sice k nelibosti kapitána,ale on si zvykne.
Např. bimini—baldachýn
vinšna—rumpál
fendry—cecíky
uzle—suky
stěžěň—stožár
špióni —spermie
Tak by bylo možno pokračovat, až do úplného počeštění nám nesrozumitelných cizích výrazů.
*) Mrtinovik – Vrboska (Hvar), 32,1 míle
Čtvrtek 1.10.
Ráno v 6:00 navštívena pekárna a místní Market za účelem doplnění potravin. Chleba, zelenina (proti kurdějím) a další drobnosti putují do lodních skladišť.
Smaženice k snídani přišla k chuti a po vydrhnutí paluby, asi v 10 hodin, vyrážíme na další cestu.
Nálada na lodi stupeň 1A.
Couráme se mezi ostrovy a trénujeme podle pokynů kapitána
„réčka“ a podobné manévry. Posádka má opět hlad. Táhneme se na zaďák a loď se ani moc nehoupe. Vyrábím tedy něco málo palačinek ze dvou litrů mléka. Všechno snědli i s marmeládou od maminky. To kuchaře potěší.
V podvečer jsme zakotvili v nádherné zátoce. Voda azurová, hotový kýč. Jenže značný vítr by nám mohl poškodit lodě, a tak na noční kotvení obeplouváme ostrov na druhou (závětrnou?) stranu, kde je klid. Blízkost břehu vylákala některé námořníky na pevninu za účelem vyprázdnění útrob. Nebyli první a naštěstí do ničeho nešlápli.
Zpestřením před spaním byla Pepínova koupel v oděvu. Nic se mu nestalo, jen namočil toaleťák. Tím vzruchy skončily a šlo se do hajan.
*) Vrboska – Krnjas/Mala Luka (Veli Drvenik), 36,4 míle
Pátek 2.10.
Ráno se probudilo do pošmourna a větrna. Kapitán zajásal. Konečně vítr. Pro nás bažanty foukalo ažaž. 22 suků. Loď se naklání tu na jednu tu na druhou stranu, Prófa však stojí jako skála a s kamennou tváří udílí pokyny (tzv. poker face).
Pak jej napadla další potměšilost. Budeme dělat réčka a každý si zakormidluje. No hoďte na něj síť. To jdu raději něco vařit.
Nešel jsem a u kormidla stál stejně jako ostatní.
Rychlost okolo 9 suků, lehce omytá okénka u kajut a Pepíno leze po stožáru jako veverka. Prý bude fotit z výšky. Také se zdravím na štíru. Leč, vše dobře dopadlo a před námi Split a stanice PHM. Doplníme palivo a na motor plujeme do maríny a to je závěr. Bohužel.
Zakotvíme a za chvíli se objevuje mladík a prolézá loď jako veverka. Vše je v pořádku. Ještě kontrola spodku lodi vysloužilým členem SEAL a je vymalováno.
Vlastně ne.
Posádka lodi „A“ se rozhodla, že pojedou domů už dnes v pátek. Nu což, Šťastnou cestu kamarádi, my ještě posedíme.
V noci přišel první závan BORY. Vše hvízdalo, někde něco prasklo, no na moři to mohlo být veselé.
*) Mala Luka – Kaštela, 36,8 míle
Celkem upluto 262,3 míle, spotřebováno 32 l nafty.
Sobota 3.10.
Ráno hrnu do marketu pro chleba k snídani a na cestu.
Dorážíme různé zbytky a balíme věci na cestu. Mnoho toho z proviantu nezbylo a co ano, tak jde na klubovnu.
V devět sedíme v autě a vezeme Prófu na další štaci do Biogradu.
Domů se všichni těšíme, ale přesto je na všech vidět lítost, že už to skončilo.
Král je mrtev, ať žije král.
Ať žije APALUCHA 2010 !!!
Zapsal Brko (nehoupat!,nedrncat!) ,
fakta (*)) dodal Prófa